♣ Během tohoto definitivního konce jsem byl dopaden při malé loupeži. Po noclezích na střechách, v opuštěných budovách a totálně špinavý jsem byl 6. září 2002 díky milosti Šrí Mátadží uvězněn. Vím, že to byl Matčin božský zásah, protože jsem porušil všechny své zákony, ale policie mě uvěznila na základě falešného zatykače. Je to 
zvláštní, když někdo říká, že to bylo milostí Boha, že mě zavřeli do vězení, ale v mém v případě je to nanejvýš pravda. Po dvou týdnech spaní na podlaze v cele jsem byl převezen do věznice Rikers Island. Jedno nádherné ráno jsem se rozhodl jít na vycházku. Byl jsem jediný, kdo toho rána šel. Slunce svítilo oslnivě. Zde bych se měl zmínit o tom, že když mi bylo sedm let, studoval jsem světová náboženství a mysticismus a četl jsem knihy, které představovaly Božskou Matku jako Mátadží. Byl jsem tím posedlý a zamilován do tohoto pojetí. Ačkoli jsem nevěděl o Šrí Mátadží, začal jsem oslavovat a modlit se k Bohu jako k Matce. Tehdy toto překrásné ráno na vězeňském nádvoří jsem začal toužit a plakat jako dítě z vděčnosti k Matce.
♣ Nemohl jsem uvěřit, že mne opět nezavrhla a slzy ze mne tekly jako oceán. Nemohl jsem uvěřit, že skrze všechny své problémy Matka znovu zachránila takového ubožáka jako jsem já. Když jsem plakal, zpíval jsem jednu ze svých oblíbených písní od skupiny Chicago „Oooo Now Mother Please Don´t Go…“ To způsobilo, že jsem plakal hlouběji, protože jsem miloval zbožné zpívání. Po tomto zážitku na nádvoří s Matkou jsem pocítil celkovou volnost a úplně jsem sám sobě odpustil. Šel jsem zpátky do společné ložnice a začal meditovat s bílým prostěradlem okolo sebe. Bratry v ložnici to začalo přitahovat ke mně a dávali mi otázky o meditaci. Byl jsem tak pokorný a odevzdaný, že jsem otevřel svou náruč každému, včetně dozorčím důstojníkům. Krátce na to jsem přestal kouřit a mé vnitřní přátelství s Matkou se prohloubilo. Dobírali si mne, ale já si toho nevšímal. Matka byla po celou dobu mým duchovním lákadlem a měl jsem hlubokou touhu uvidět její tvář. Chtěl jsem vidět tvář své Matky. A ten samý den, když jsem zkoušel přesvědčit dozorčího důstojníka, že jóga nebyla náboženstvím ďábla, jeden z bratrů v cele, který věděl, že dělám jógu a medituji, mě zavolal zpátky do cely a podal mi kus papíru s překrásnou indickou ženou. Na spodní části papíru bylo napsáno – Šrí Mátadží Nirmala Déví.
♣ Nemohl jsem uvěřit svým očím. Cítil jsem se jako ve snu. Zachvátila mne vnitřní radost. Nemohl jsem uvěřit, že v ten samý den, kdy jsem toužil uvidět tvář Šrí Mátadží, mám ve svých rukou nejen fotografii Matčiny tváře, ale i její celé tělo! Byl jsem tak ohromen, že jsem sdělil své zážitky Kennymu. On je zdejším bratrem, je hledačem, medituje a skrze Matčino požehnání jsem mu dal realizaci. Už jsem trochu předběhl, ale to nevadí. Zároveň s prohlížením obrázku Šrí Mátadží Nirmala Déví jsem poprvé také uviděl v bookletu návod, jak zvednout Kundaliní, dát si ochranu okolo své aury (bandhan) a informace o Matčině životě. Ten samý den jsem si zvedl Kundaliní. Když jsem si ji zvedl poprvé, Kenny procházel okolo mě a já jsem řekl: „Jo Kenny, tohle je skutečnost. Já cítím energii“. Kenny nebyl tak nadšený jako já na počátku, ale Matka na tom pracovala a po pár týdnech Kenny obdržel také svoji realizaci. Matčina přítomnost se v ložnici stávala pomalu silnější. Podélně v bookletu o Sahadža józe a Matce bylo telefonní číslo. Nebojácně jsem na něj zavolal a Matka mě představila jogínce Anně Mancici. Sdělil jsem jí své zážitky a ona mě bez jakéhokoli odsouzení přijala do domu svého srdce.
♣ 
Anna mi začala posílat více informací o SJ a v těchto informacích bylo mnoho dalších jogínských telefonních čísel. Vím, že to byl účinek nebo vliv Matčiny lásky skrze okruh jejích dětí. Byl jsem předtím v mnoha duchovních spolcích, ale nikdy jsem neobdržel od cizího člověka tolik soucitu. Začal jsem dávat hodně seberealizaci a také jsem měl hodně duchovních zážitků. Jak se moje cesta s Matkou a Sahadža jógou zintenzívnila, utvrzení se stávalo hlubším. „Matko, nejsem nic, ty dohlížíš na všechno, co je dobré“. Stejně tak, jako mi Anna posílala sahadžajogínskou literaturu, tak i Matka mi začala dávat hlubší srozumitelnost mých mystických zážitků z dětství. Jeden den, kdy jsem mluvil po telefonu s jogínkou Jennifer, ucítil jsem tah nad svou sahasrárou a moje osobnost jakoby povyrostla o několik stop. Příští den jsem si vzal leták s jednou Matčinou řečí, kde říkala, že to je velké znamení, když my jogíni cítíme tah nad naší sahasrárou. Ve skutečnosti mám pokaždé hluboký zážitek, jakmile slyším Matčinu řeč. Je zde vysvětlována pravda, černé na bílém.
♣ Během sedmi měsíců, kdy jsem byl ve vězení, to bylo více duchovní stažení se do ústraní s Matkou a Sahadža jógou. Čím více jsem meditoval, tím více byla na mne Matčina pozornost a stávala se silnější. Teď, když si zvedám Kundaliní, cítím ji nejméně dvě stopy nad hlavou. Po udělání dvou až tří footsoaků denně Matka dává svému dítěti chladné vibrace. Mé ruce postoupily od horkého, těžkého štípání, brnění, řezání a píchání ke chladným, jasným vibracím. Matka mě požehnala, abych dal nejméně osm realizací a jako kolektivita vždy meditujeme. Máme tu šest nebo sedm oltářů, které jsme věnovali Šrí Mátadží, naší Matce. Propustí mne domů za dva týdny a jsem smutný, že musím opustit ostatní jogíny. ME TO ME PIANKA TA HU – v jazyce Hindi to znamená – „Miluji Tě“ a tohle mi řekla Matka.
♣ Po propuštění z vězení začal Temba šířit Sahadža jógu. S pomocí přátel nahrál jednu píseň, kterou pojmenoval Kundaliní song. Během dávání realizace v ulicích Chicaga se jí rozdalo stovky kolemjdoucím..
Temba Spirit – Kundalini song
