♣ Sahadža jóga vstoupila do věznice Rickers Island Prison v roce 1999, když několik členů newyorské a newjerseyské kolektivity využilo povolení vězeſských orgánů k tomu, aby se vězni mohli jednou týdně setkávat. Rickers Island Prison je věznice v New Yorku pro lidi, kteří byli uvězněni a čekají na soudní proces. Následující řádky vás zavedou mezi vězně, kde byla aktivní sahadžajogínká kolektivita.
♣ Rickers Island Prison – věznice na ostrově Rikers. Ostrov byl zakoupen Rikersovou rodinou v roce 1884 za 180000 dolarů. Plocha ostrova, který má jen 87 akrů, byla dříve vyžívána jako tréninkový areál pro newyorský 20. a 26. regiment během občanské války. V těchto letech sloužil také jako vojenská základna a kasárna, stejně jako v pozdějších letech jako skládka pro odpadky z města nebo také pro suť, odstraněnou ze země během kopání tunelu. Tento odpad a skládka způsobily, že se ostrov rozrostl na současných 415 akrů. Je zde umístěno velitelství společně s 10 vězeními, které tvoří dohromady velký komplex – správní budova, dopravní oddělení, centrální prádelnu, centrální pekařství. 70% z vězňů se vrátí zpět do Rikers během 2 let, kdy jej opustili. Některým se ale podařilo, že se již nevrátili. Jsou to ti, do jejichž pozornosti se dostala Sahadža jóga. Jedním z nich je mladík jménem Themba Spirit Kelly. Mladík, jehož životní cesta málem ztroskotala na závislosti na drogách a působení ve špatné společnosti. Díky jeho spirituálním kořenům, vůli, odevzdání se Matce a vstupu do Sahadža jógy se z těchto negativních věcí vymanil. Zde je jeho životní příběh:
♣ Dítě Šrí Mátadží Nirmala Déví
Od týraného dítěte až po členství v gangu, s kulkou v zádech, narkomanem, bezdomovcem a vyvrhelem až k dítěti Šrí Mátadží Nirmala Déví a k naprostému úplnému odpuštění. Matka požehnala tuto kdysi ztracenou duši, Thembu Spirit Kellyho, božským darem seberealizace a Sahadža jógou.
6. září 2002 jsem byl zatčen, nezákonně uvězněn a vzat do vazby. V té době jsem chtěl zemřít a ztratil jsem veškerou víru, že se vymaním z drogové závislosti, ve které jsem byl po dobu třinácti let. Mé setkání s drogami začalo tím, že když mi bylo třináct, koupil jsem pro matku drogy a s ní je vzal. Poté, co jsme se byli v drogovém opojení, mne sama vykopla z domu. Moje matka je nádherná osoba, udělala pouze jen pár chyb a skrze milost svého vnitřního srdce jsem jí úplně odpustil. Její citové vydírání však poznamenalo můj život bolestí a zármutkem. Společně se špatnou volbou mne hledání lásky přivedlo na některá velmi destruktivní místa. Ve věku čtrnácti let jsem se připojil k největšímu pouličnímu gangu v Americe a když mi bylo patnáct, byl jsem střelen do zad a dvakrát nebo třikrát málem zavražděn.
V té době jsem si to neuvědomoval, ale byla to Božská Matka, která nezavrhla tohle své ztracené dítě a skrze Její milost jsem stále zdravý a silný a to i s jednou plící a kulkou, umístěnou za mou žeberní kostí. Můžete si myslet, že tato úroveň by měla motivovat změnu v mém chování. Naopak, vytvořilo to ve mně hlubší nenávist. Poté, co jsem byl postřelen a přežil to, jsem byl přijat za řádného člena gangu. Chci jen dodat, že většina bratrů a sester v gangu mají ohromná srdce, stejně jako já, jen potřebují správného vůdce, Sahadža jógu a Matku. Paradoxem mého života je, že skrze celý můj zmatek jako ztraceného dítěte mi Matka dovolila zažít nespočet tajemných zážitků. Během celého mého dětství jsem cítil vibrace skrze své tělo, nejvíce to bylo na vrcholku mé hlavy. Jednou, když jsem šel jako dítě po chodníku v Chicagu a soustředil jsem se na slunce, mé vnitřní bytí vystoupilo z těla ve formě éterické vlny. Nevěděl jsem, jak se to stalo nebo kdo to udělal. Vše, co jsem věděl bylo to, že se to stalo. Musím přiznat, že i když jsem si nebyl vědom, že se Matka inkarnovala, neustále jsem cítil nějakou Sílu, která mne sledovala a božsky na mne mnohokrát sáhla.Když jsem byl střelen do zad, část mého já sledovala situaci. I když jsem byl v bezvědomí a nebyl při smyslech, stejně dobře jsem to sledoval. Vzpomínám vyprávět mou rodinu a přátele, že pokaždé, i když jsem byl v bezvědomí, věděl jsem, že nezemřu a že mohu dál žít ve svém těle. Nemohl jsem to rozumově pochopit, dokud mi o tom Matka nepodala svědectví. Po letech neúspěchů a nezdarů jsem se definitivně rozhodl zemřít na ulicích New Yorku. Můj svět se totálně zhroutil. Cítil jsem, že tohle dítě Vodnáře musí klesnout na zem.
♣ Zajímá vás osud Temby Spirita? Čtěte závěr a poslechněte si hudební ukázku ve 2.části → → →